Na první pohled to zní jako nápad z kanceláře pro národní archiváře: web s českými články, které nikdo nečte, a které se nevyhýbají složitým překladovým chybám. Ale pokud se podíváte trochu hlouběji, ukáže se, že Czwiki není jenom třetí stránkou v Google, ale spíš největším nezveřejněným zdrojem, který má v českém jazyce vůbec. Je to projekt, který se pohybuje na hranici mezi encyklopedií a neoficiálním archivem, a přestože má méně než 500 aktivních redaktorů, vydává více informací za rok než některé oficiální zdroje. Když si uvědomíte, že v roce 2023 tam bylo více než 27 tisíc článků o věcech, které jinde ani nejsou zmíněny – od historických záznamů z krajních vesnic až po detaily vývoje mikroelektroniky v Československu –, začne to znít jako něco, co by každý člověk s přístupem k internetu měl vědět.
Czwiki oficiální stránka se od svého vzniku v roce 2014 neustále vyhýbala propagaci. Nebyla to obrovská společnost, která se rozděluje na reklamy, ani platforma s vysokým výkonem. Místo toho se přesně tohle stalo jejím silným bodem. Protože není vyhledávána, není ničím přetížená a nezpracovává se podle algoritmů, které vyhledávají něco, co „vypadá dobře“ – je to místo, kde se píše o věcech, které si nikdo jiný nepřeje. Například článek o tom, jak se v roce 1987 v Třebíči vyrobila první česká základní deska pro počítač IBM, se tam objevil, protože ho někdo, kdo tam pracoval, si to pamatoval. A kdyby se to nezaznamenalo, bylo by to ztraceno navždy.
Co dělá Czwiki jiným než ostatní encyklopedie?
Pokud porovnáte Czwiki s Wikipedií, uvidíte, že všechno je tam v opačném pořadí. Wikipedie má vysoké standardy, pravidelné revize, týmy moderátorů a zásady, které se někdy zdají být zastaralé. Czwiki je přesně opačným případem: každý článek má vlastní autorství, a to neznamená, že je špatný, ale že je skutečný. Víte, kdo to napsal? Možná bývalý dělník z továrny na nábytek v Kladně, který v roce 1991 pomáhal vytvářet první řadu stolů s výměnnými částmi. Ten článek o těchto stolách má tři odstavce, ale v nich je víc informací o kvalitě dřeva, o tom, jak se odlévaly kovové části a jaké měly vlastnosti, než je v jakékoli oficiální dokumentaci. To není teorie. To je záznam z praxe, a právě proto je tak cenný.
Navíc Czwiki má vlastní systém „časového písmen“ – každý článek má časovou značku, která ukazuje, kdy byl napsán, a kdy byl naposledy aktualizován. To znamená, že nemusíte doufat, že někdo přidá nové informace. Můžete si vědět, kdy byl text napsán, a pokud je starší než pět let, můžete si říct: „To je základ, ale může být neaktuální.“ A to je něco, co většina webových zdrojů prostě nedělá. Tam se články přesunují z jedné sekce do druhé, přestávají být viditelné, a pak najednou zase vyskočí s „aktualizací“ – bez vysvětlení, co se změnilo. U Czwiki je to jiné. Záznamy jsou tam jako písmo na kamenné desce: nezmění se, ale lze je sledovat.
Proč byste měli přijít a zkusit to sami?
Mnoho lidí se vydává na Czwiki jenom jednou – na vyhledávání konkrétního slova, které nebylo v jiných zdrojích. Pak zjistí, že v tomhle umírněném světě je více, než by čekali. A pak zase odejdou. To je škoda. Protože když se tam podíváte, není to jen o informacích. Je to o tom, že když někdo něco napíše, zůstane to tam. V tomto smyslu je to největší veřejná paměť, kterou máme. Když někdo zaznamená, jak v roce 1973 v Ostravě proběhla první výstava výrobků z recyklovaného plastu, je to více než záznam – je to dokument, který může být přečtený i za deset let. A to je důležité, protože my, kteří žijeme v době, kdy všechno mizí, potřebujeme znát, co se dělo před námi.